Robert de Bruce
Robert VIII. de Bruce (11. července 1274 – 7. června 1329 Cardross Castle), 9. lord z Annandale, hrabě z Carricku a v letech 1306–1329 skotský král jako Robert I. Skotský z dynastie Bruce.
Skotskou nezávislost pojistil vítězstvím v bitvě u Bannockburnu roku 1314.
V roce 1292 se stává dědicem titulu a majetku hrabat z Carriku, který mu v jeho 18 letech náleží jako dědictví z matčiny strany.
V roce 1295 umírá jeho dědeček, a jeho otec se stává hlavou rodu, která určuje politiku rodu. Ten udržuje, během Wallaceova povstání, rod mimo obě strany. Dá se říci, že má podporu Eduarda I., ale i Skotů. Robert VII. de Bruce umírá roku 1304, buď v Palestině nebo po návratu domů. Po jeho smrti se budoucí král stává nejbohatším mužem britských ostrovů. Robert Bruce se poprvé žení v roce 1295 s Isabelou (zemřela před rokem 1302), dcerou Donalda, 6. hraběte z Maru. Podruhé v roce 1302 s Alžbětou, dcerou Richarda de Burgh, hraběte z Ulsteru.
Po bitvě u Falkirku se Wallace vzdal své funkce Ochránce Skotska, na toto místo jsou po dobu jeho nepřítomnosti zvoleni čtyři muži, z nichž nejvýznamnější jsou Robert Bruce a John Comyn. Jejich rody jsou po několik generací nepřátelské a oba jsou kandidáty na trůn. I jejich rivalita je obrovská, ale oba činí kroky ke zmírnění napětí. John Comyn v roce 1303 porazil anglickou armádu, které velel John de Segrave. Později se poddává anglickému králi a obviňuje Bruce u anglického krále ze zrady. Bruce ovšem jeho přítel, člen londýnského dvora varuje, ten prchá ze svých anglických držav. Dne 10. 2. 1306 dochází ke schůzce v kostele v Dumfries, dojde k hádce a Bruce Comyna smrtelně pobodá.
Další sled událostí je rychlý. Papež Bruce exkomunikuje, Eduard ho prohlašuje za psance a vydává rozkaz k zabavení pozemků rodu de Bruce. K tomu skutečně v Anglii dojde, ale ve Skotsku k tomu nemá anglický král dostatek síly. Bruce kolem sebe soustředí skupiny vlastenců a ve spolupráci s biskupy ze St. Andrews a Glasgow připravuje svou korunovaci, ke které dochází 27. března 1306. Začíná jeho osmileté tažení za osvobození Skotska, ale ještě v roce 1306 je dvakrát poražen Aymerem de Valence u Methvenu a u Tyndrumu. Během těchto dvou bitev jsou zajati dva jeho bratři Alexander a Thomas a ještě před tím i Neil. Neil je popraven v Berwicku v září 1306, Alexandr a Thomas v Carlisle 9. 2. 1307. Manželka Roberta, Alžběta z Ulsteru, je s jeho dcerou z prvního manželství držena v zajetí v Londýně. S Aymerem de Valence chtěl Eduard I. získat na svoji stranu přívržence rodu Comyn, což se mu také povedlo.
Robert utíká na ostrov Rathlin u Irska. K jeho pobytu zde se váže legenda. Bruce měl pobývat v jeskyni, ve které se přes průvan pokoušel natáhnou pavouk síť, neustále se mu jeho pokusy nedařily, ale přesto to pořád zkoušel a nakonec uspěl. Z toho si Bruce bere příklad - neustále se pokoušet.
V únoru 1307 se vyloďuje v Ayrshire a společně s bratrem Edwardem začínají pomalu obsazovat jihozápad Skotska. Dne 10. května dochází k bitvě u Louden Hill, ve které Robert Bruce a sir James Douglas porazili armádu Aymera de Valence, hraběte z Pembroke. Brucovo velké vítězství nad Angličany, které mu přineslo podporu skotského lidu i některých šlechticů. Proto se Eduard I. rozhoduje pro 4. tažení do Skotska, ale umírá na anglické straně Solway Firth a na anglický trůn nastupuje Eduard II. Ten se s armádou vrací do Londýna. Toto byl pro Bruce dar z nebes, který mu 
umožňuje vypořádat se s jeho nepřáteli. Prvními na seznamu jsou rod MacDouall z Galloway a rod lordů z Argyllu, které pronásleduje hluboko do Vrchoviny. V roce 1308 napadá území Comynů v severní části Nížiny, kde dochází k bitvě u Inverurie, ve které poráží Williama Comyna, hraběte z Buchanu a anglické rytíře. Bruce s pomocí věrných, jako jsou sir Neil Campbell, sir Henry Sinclair a sir James Douglas, Skotsko postupně osvobozuje, takže v roce 1314 drží Angličané jenom hrady Bothwell a Stirling.
Roku 1314 oblehne Robert de Bruce hrad Stirling. Eduard II. vytáhne hradu na pomoc, ale jeho vojsko je rozdrceno v bitvě u Bannockburnu, čímž je stvrzeno osvobození Skotska.
Je pohřben v benediktinském opatství Dunfermline.